A soud vynesl rozsudek:
Poněvadž podepsaný (obžalovaný) Juro Jánošík zavrhujíce přikázání jak božské,stejně jakož i krajový zákon, před dvěma roky dal se na zbojnictví a vůdcem neboli hejtmanem se jako takový učinil, kterýžto s tovaryši těmi svými na cestách lidi zastavujíce o statek připravoval, a ano, jako se i z jeho vlastního doznání zdá, s nimi pak pana pátera z Domaníže střelili a neznabožsky zamordovali.
I mnoha dalších hříšných skutků dopustil se. Proto za tyto zlé činy bude hákem na levém boku probodnut a pro odstrašení jemu podobných zavěšen.

Jánošík!

Pravda anebo pouhá legenda? Jedna z mála nezpochybnitelných historických osobností Slovenska jako takového. Dobrodruh vzdorující vrchnosti, hrdina legend, pověstí a pohádek. Nepřemožitelný šohaj s copánky a vílami začarovaným opaskem. Spravedlivý a velkorysý bandita, který plnou hrstí rozdává uloupenou kořist, prostě loupeživý rytíř bez erbu, s hradním sídlem všude a zároveň nikde. Již krátce po jeho smrti se začala rozrůstat Jánošíkova legenda - legenda o odvážném zbojníkovi, který "rovnal svět", který bohatým bral a chudým dával.

Lidová fantazie ho obdařila pohádkovými vlastnostmi, zázračnou silou, neobyčejnou rozvahou, klidem a odvážnými činy. Stal se hrdinou mnoha lidových písní a pověstí.

Juraj byl synem poddaného Martina Jánošíka z Terchovej. Mládí strávil na rodném hospodářství spolu se sestrou a třemi bratry - všichni byli poddanými panství patřícího baronu Jakubovi Lowenburgovi. Jako osmnáctiletého jej naverbovali do kuruckého vojska Františka II. Rákociho. Po porážce kuruců u Trenčína uprchl zpět domů, nicméně chytili jej císařští žoldnéři, kteří ho sliby a hrozbami přinutili k vojenské službě na straně císaře a začlenili jej do strážního oddílu na Bytčianském zámku, kde věznili zajaté kuruce. V té době tam věznili také zbojníka Tomáše Uhorčíka z Predmiera, se kterým se Juraj brzy spřátelil. Tam jej Uhorčík přemluvil, aby se přidal ke zbojníkům. Jánošík pak pomohl Uhorčíkovi společně s dalšími členy "zelených regimentů" k útěku. Utečenci pak vytvořili ozbrojenou skupinu, jejíž vedení převzal Uhorčík.

Jánošíka na žádost otce propustil generál Ebergéni z vojenské služby. Po návratu z vojny se na jarmarku v Liptovském Mikuláši střetl se starým známým Uhorčíkem. Ten mu předestřel zajímavější perspektivu než jen celodenní dřinu na poli - pašování koní z Polska. Jánošík se tak stal příležitostným členem Uhorčíkovy družiny. Postupně se začleňoval do zbojnické skupiny a velmi rychle si osvojoval potřebné finesy tohoto řemesla. Po přísné prověrce zdatnosti a věrnosti složil zbojnickou přísahu a zanedlouho se sám stal jejich vůdcem (Uhorčík se oženil a dobrovolně se vzdal své pozice). Jánošíkovo zbojnictví trvalo jen jeden a půl roku, jeho nejslavnější část pak spadá do mezidobí léta a podzimu roku 1712. Zimu trávil v Klenovci u svého přítele Uhorčíka, kde ho na přelomu roku 1712 a 1713 lapili liptovští drábi. Po nekonečném výslechu a mučení (kde se Jánošík choval jako skutečný hrdina) vynesl soud tvrdý rozsudek. Popravu mladého - 25letého Jánošíka vykonali v podvečer 17. dubna 1713 na mikulášském popravišti "Šibeničky".